Vážené dámy, vážení pánové,

bezpečí většinou nevnímáme ve chvíli, kdy ho máme. Bereme jako samozřejmost, že máme dostatek energie, fungují nám komunikační sítě, zboží se dostane tam, kam má, podniky mohou vyrábět a stát dokáže v případě potřeby reagovat. Teprve když některá z těchto věcí přestane fungovat, pochopíme, jak úzce spolu souvisejí.

Právě to nám poslední roky ukázaly velmi názorně.

Bezpečnost dnes nestojí jen na počtu vojáků nebo na nákupu techniky. Záleží také na tom, zda umíme vyrábět, inovovat a udržet klíčové schopnosti doma. Vojenskou techniku potřebujeme nejen pořizovat, ale také vyvíjet, vyrábět, opravovat, modernizovat a dlouhodobě udržovat v provozu. Právě v krizové situaci se ukáže, zda máme vlastní průmyslové a technologické kapacity a zda dokážeme reagovat i při narušení dodavatelských řetězců.

Česká republika přitom v obranném a bezpečnostním průmyslu nezačíná na zelené louce. Máme průmyslovou tradici, vlastní výzkumné a vývojové kapacity a firmy, které své schopnosti dokazují v mezinárodní konkurenci. Umějí dostat technologicky náročná řešení z vývoje do výroby, přizpůsobovat je novým potřebám a dlouhodobě je servisovat a rozvíjet. Právě tyto schopnosti jsou pro odolnost země zásadní a musíme je dál posilovat.

Proto nestačí sledovat jen výši obranných výdajů. Rozhoduje také jejich struktura a to, zda je dokážeme proměnit v reálné obranné schopnosti a v dlouhodobou sílu českého průmyslu. Chytře nastavené investice do obrany mohou současně posílit domácí výzkum a vývoj a přinášet technologie využitelné i v civilním sektoru. Firmy ale potřebují předvídatelnost: s dostatečným předstihem vědět jaké schopnosti bude stát a armáda budovat, aby mohly plánovat výrobní kapacity, lidi, vývoj, servis a další investice.

Současné konflikty zároveň ukazují, jak rychle se mění způsob vedení války. Bezpilotní systémy, elektronický boj nebo umělá inteligence zkracují dobu, po kterou si jednotlivé technologie udrží převahu. O to důležitější je propojit armádu, stát, firmy, vysoké školy a výzkumné instituce tak, aby se nové poznatky rychleji proměňovaly v konkrétní obranné schopnosti.

Future Forces Forum proto vnímám především jako místo, kde se tyto světy musí potkat. Stát a armáda potřebují včas pojmenovat své potřeby. Firmy a výzkum musí mít prostor reagovat vývojem, investicemi, výrobou a servisem. Právě takové propojení dává podobnému fóru praktický smysl.

Rozhodující bude, zda dokážeme společnou debatu převést do konkrétních a dlouhodobých rozhodnutí: do předvídatelnějšího systému obranných akvizic, investic do výzkumu a vývoje a spolupráce, která v Česku udrží klíčové schopnosti spojené s vývojem, výrobou, opravami, servisem a modernizací techniky.

Bezpečnost a prosperita spolu úzce souvisejí. Obranyschopnost stojí také na silné ekonomice, vlastních technologiích a průmyslu, který dokáže reagovat na potřeby armády v době míru i krize. Česká republika pro to má dobrý základ. Pokud ho budeme rozvíjet systematicky a dlouhodobě, posílíme zároveň naši bezpečnost, odolnost i konkurenceschopnost.